V březnu roku 2016 jsem si vymyslel, že poletím na sraz paramotorů do švédského Svansteinu na severní polární kruh vírníkem. Dost pilotů mi říkalo, že jsem blázen a v tuto roční dobu tam nemohu doletět. Nakonec z toho byl nádherný výlet, který jsem protáhl až na Nordkapp, uletěl přes 6000 kilometrů a navštívil cestou 10 států. Hlavně se seznámil se spoustou nových lidí a získal zkušenosti k nezaplacení. A jako bonus jsem dostal od našeho prezidenta LAA Honzy Brskovského krásný diplom za etapový let.
Na rok 2020 jsem si vymyslel cestu na olympiádu do japonského Tokia. Parádní výlet přes cele Rusko. Nebylo vůbec lehké vyřídit povolení letět napříč touto zemí. Navíc nízko. Moc mi pomohl kamarád ze světových závodů a excelentní rusky pilot Igor Potapkin. Ten mě zařadil jako doprovod k jeho týmu. Přeletěl z Petrohradu do Vladivostoku na padáku s našim paramotorem Nirvana. 9000 Km za tři měsíce. My jsme se měli setkat na Bajkalu, kousek spolu popoletět na krosně a já pak pokračovat přes Sachalin do Tokia zase vírníkem. Měl jsem všechna povolení a vše bylo připraveno. Navíc by se krásně zúročily roky ruštiny ve škole. Zákaz cestovat v tom roce mi do tohoto plánu ale hodil vidle. Nevadí, slovy klasika: ,,…inu svět je malý a o náhody tu není nouze ..”
Takže k nám toto léto přijel do Přerova na výcvik do školy na vírníky pilot paramotoru ze Saúdské Arábie Amer.
Když dokončoval výcvik, svezl jsem jej v Calidusu s motorem Rotax 915 a on se okamžitě do tohoto stroje zamiloval. Docela ho chápu. Vírníček s tak hezkým výhledem, který letí přes 200 a stoupá přes 10 m/s. V lehkém provedení je hravý a je to radost ve vzduchu. Autogyro tuto motorizaci v Calidusu neprodává a je tedy k dispozici jenom u nás. A my zase nechceme nové vírníky prodávat jinam, než do Československa. Tak to je pro něj past. Leda že by… koupil předváděčku s pár hodinami a nechal si ji domů převést vzduchem.
A mě létání virniky baví a v Saúdské Arábii jsem ještě nebyl. A je ruka v rukávě.
Autogyro má velkou zakázku na Cavalony pro tureckou policii. Nebudu říkat číslo, stejně byste nevěřili jako před rokem já. Ale první stroj se bude posílat v lednu příštího roku a turecký dealer společně s jedním z amerických instruktorů školí nedaleko Bursy první policejní posádky. Já jsem předloni právě odsud vezl starší virnik a znám dobře nejen je, ale i pár dalších pilotů. Takže neváhám a přijímám pozváni na návštěvu a společnou cestu Tureckem.
No a to už vypadá na bezva výlet. Takže Maťo jistě poletí se mnou. On se potom z Turecka vrátí a já budu už sám pokračovat přes Středozemní moře do Egypta a Saúdské Arábie.
No a tady teprve začíná pravé dobrodružství. A to už jenom při přípravě letu. Viděl jsem to jednoduše. Turecko, Kypr, Egypt a jsem tam.
No jo ale. Severní část Kypru je turecká a jižní je řecká. Moc se spolu nebaví. To by mi nevadilo. Ale ze severní části jde letět jenom zpátky na tureckou pevninu a na jižní část se nedostanete odjinud než z Řecka. 
Nejbližší řecké letiste je na Rhodosu. A to už je zase víc než 400 kilometrů. Takže k překonání stokilometrové vzdálenosti na ostrově musíte ulétnout více než 1000 kilometrů. No nic, na Kypru se neokoupeme.
Další volba je letět z Turecka do Egypta bez zastávky. Ok s přídavnou nádrží a doletem cca 800 Km žádný problém. Ale ouha na žádném z použitelných letišť v Egyptě nemají benzin pro můj stroj, jedině jet a na ten mi to fakt neletí. Benzin je až na letišti vzdáleném skoro 1200 Km.
Dobrá Turecko Libanon Jordánsko. Ale do Jordánska bych musel přes Sýrii nebo Izrael a tam se nedaří získat povolení přeletu. I když uvádím použitelnou hladinu 12000 ft.
Nebudu vás napínat, protože sám ještě nevím. Takže pomáhá mi český, turecký a egyptský handling a než tam doletím, něco vymyslíme.
Takže vyletíme a uvidíme.
Text a foto: Pavel Březina
